Po třech letech dovolených v zahraničí jsme se zase vrátili do Česka. Tentokrát už ne na Vysočinu, která byla dlouho naším oblíbeným dovolenkovým místem, ale přece jenom tam v poslední době jezdíme na akce skoro pořád. Tradičně jsme se rozhodli pro pronájem chaty. V hotelu jsme byli jenom dvakrát v Račíně a jednou v Podlesí. Jinak se vždycky jednalo o chaty nebo chalupy.
V Beskydech jsme už na dovolené samozřejmě taky byli, s mými rodiči v letech 2004 a 2005. To jsme ale hodně jezdili autem, a navštěvovali města, hrady, zámky a vůbec spíš památky. Tentokrát jsem chtěl jít aspoň třikrát na celodenní výlet a zkusit nějaké místní atrakce.
sobota 30. června 2012
počasí: 33°C jasno
ujeto autem: 170km
turistické známky: 616 Frenštát pod Radhošťem
2012 630 let města Frenštát p.R.
Vstáváme před devátou. Balíme se až ráno a asi za čtyřicet minut jsme připravení. Nakládáme věci do auta a jedeme pro naftu a dofouknout pneumatiky. Za chvilku už míříme na Slavkov, Vyškov, Přerov, Hranice, Nový Jičín a Frenštát. Cesta trvá asi dvě a půl hodiny a dneska se nějak vleče. Navigace nás vede přímo k chatě. Včerejší příprava nad mapou se vyplatila a podle popisu cesty jsme místo určili úplně přesně. Majitel na nás už čeká a tak se rychle domlouváme, kde co najdeme a o půl druhé už jsme sami v chatě. Chvilku odpočíváme a pak jdeme zkusit najít hospodu Na šenku. V příšerném vedru se nám to ale nedaří a tak se vracíme zpět. Sedáme do auta a jedeme na oběd do Frenštátu. Zastavujeme na náměstí. Jdeme do Radniční restaurace. Je asi půl třetí a jsme tady úplně sami. Koneckonců celé město vypadá jako po vymření. Všichni jsou v aquaparku. Oběd je výborný, i když v tom vedru a s absencí klimatizace se zpotíme ještě víc.
Za hodinu a půl zase nasedáme do rozpáleného auta a vracíme se na chatu. Chvilku se snažíme oschnout a pouštíme si na noťasu pár dílů Hvězdné brány. Lucku začíná zlobit mobil. Zase. Ksakru. Asi si koupíme všichni iPhony :-) . Venku se trochu ochlazuje a tak si jdeme na půl hodiny sednout před chatu na lavičku. O půl deváté se vracíme ještě na dva díly Hvězdné brány. Adam a Lucie si jdou lehnout. Já si ještě hraju s compem a píšu zápis. U toho poslouchám muziku (Marsyas). Večer začíná foukat vítr, uvidíme jestli přinese změnu počasí. Bouřky by měly přijít zítra večer.
neděle 1. července 2012
počasí: 33°C skoro jasno
ujeto autem: 0km
program: výlet = Bystré - žlutá - Trojanovice - lanovka Pustevny - Radegast - Radhošť - Radegast - Pustevny - zelená - Kunčice - silnice Bystré = 23km
turistické známky: 1468 Trojanovice
2012 Valašské království 2012
V noci se moc dobře nespalo, bylo hrozné vedro.
Vstáváme kolem deváté a pomalu se připravujeme na dnešní výlet. Chceme jít do Trojanovic, vyjet lanovkou na Pustevny, přejít na Radhošť a vrátit se zpět na Pustevny a pak sejít do Kunčic a zpět do Bystrého.
Na Radhošt nejdeme poprvé, už jsme tady byli s rodiči a Leonou, Stefanem a Karolinou. V roce 2004 jsme jeli lanovkou z Trojanovic, šli kousek k Radegastovi a zpět a obědvali zase v Trojanovicích. V roce 2005 jsme autem vyjeli nahoru na Pustevny a s taťkou šli až na Radhošť a zpátky.
Už když vyrážíme, kolem desáté, ukazuje teploměr dvacet devět stupňů a je jasné že dneska nás čeká pěkné peklo. Po jedenácté jsme u lanového centra v Trojanovicích a je jasné, že sem se ještě vrátíme. Dáváme si dneska první kofolu. Pomalu jdeme k lanovce, další odjezdy jsou v poledne. Moc lidí nahoru nejede, asi se v tom vedru nikomu moc nechce chodit. Nahoře se vydáváme rovnou do kopce k Radegastovi. Pot z nás lije proudem. Nikde žádný stín, a slunce pálí jen. Naštěstí jsem se dobře natřeli, tak to snad vydrží. Další kofoly dáváme u Radegasta a pokračujeme na Radhošť. Tady je otevřený hotel a tak do sebe lijeme pivo a další kofolu. Mají turistickou známku, Rok Radegasta, tak ji kupuju. Akorát se hodí, na Radhošti kousek od Radegasta a v ruce Radegasta. Jdeme si vyfotit Cyrila s Metodějem a zase se vracíme k Radegastovi na klobásku a hotdog. Výbornou klobásku, asi zvěřinovou a z masa. A samozřejmě kofoly. Na sluníčku už jsme asi čtyři hodiny. Scházíme zpět na Pustevny. Adam si dává ještě jeden hotdog a já si kupuju z krabice kámen, řekl bych čínský jaspis. Prostě jaspis s kresbou jakoby ze staré Číny.
Pro doplnění cukru do sebe ládujeme obří jahodový pendrek. Konečně se dneska dostáváme do stínu a scházíme po zelené (značce, ne likéru) do Kunčic. Je to asi osm kilometrů už víceméně z kopce. Ale v kamenitém terénu cesta není moc příjemná. Cestou míjíme vodopády na Bystrém potoku, ten teče i kolem naší chaty. Tam je ale ještě daleko. Asi uprostřed kopce mě začíná bolet koleno a cesta dostává další nepříjemný rozměr. Po čtyřech nebo pěti kilometrech od Pusteven se dostáváme na rovinu a tady se mi jde trochu líp. Ovšem zase vycházíme z lesa na slunce. Tak honem do hospody na kofolu, tedy pokud je hospoda tam, kde si myslíme. Naštěstí je, informace navigace je pravdivá, hospoda otevřená, litr džusu vypiju málem na ex. Navrch ještě banán s čokoládou a se zmrzlinou, a Lucie mojito. Balada. Už zbývá jenom dojít kilometr a půl na chatu. Žlutou značku necháváme turistům a do cíle se ploužíme po rovné silnici. V Bystrém ještě pro formu zajdu k večerce, jestli nemají něco na pití. Včera jsme v tom vedru vypili všechno. K mému značnému údivu mají otevřeno. V neděli před půl šestou, s tím jsem teda ani ve snu nepočítal. Kupujeme sedm litrů tekutin, snad to na dnešek bude stačit.
Za chvilku už sedíme, po sedmi a půl hodinách a třiadvaceti kilometrech, před chatou a sčítáme škody. Koleno bolí, navíc jeden malý puchýř, to je v pohodě. Lucie hlásí dva malé a Adam nic. Náš "neopalovací" krém, padesátka, zafungoval a tak nejsme spálení. Střídáme se ve sprše a to je na té turistice nejkrásnější :-) , pro dnešek to máme za sebou a můžeme sedět s chlazeným nápojem na terase a čekat na ochlazení. Adam pouští noťas a tak nás čeká před spaním pár dílů Hvězdné brány. Od půl jedenácté sedím nad noťasem já a zapisuju dnešní zážitky a poslouchám muziku (V.Merta, R.Muller). Před půlnocí si jdu ještě sednout na chvilku na terasu a koukám na bouřku nad Beskydama. Je ale tak třicet kilometrů daleko a nevypadá, že by se chtěla dát do pohybu. Na rozdíl od včerejška je úplné bezvětří. To je však omyl, kolem půl jedné se zvedá vítr a za chvilku svítí celá obloha. Přesto se nám ale bouřka vyhne.
pondělí 2. července 2012
počasí: 30°C skoro jasno
ujeto autem: 58km
program: Frenštát pod Radhoštěm, Nový Jičín
turistické známky: 334 Nový Jičín
Ráno je příjemně chladno, poprvé na dovolené není vedro. Ještě trochu odpočíváme po včerejšku a nikam nespěcháme. Adam a Lucie si čtou, já si hraju s noťáskem a snažím se, aby fungoval k mé spokojenosti. Zatím se daří. Po poledni se zvedáme a jedeme do Frenštátu na oběd. Hlavní úkol dne je sehnat Adamovi pořádné boty na airsoftový tábor. Airsoftové prodejny v Brně totálně zklamaly, takže musíme vybrat nějaké trekovky nebo aspoň kotníkové sportovní boty. Jdeme se najíst zase do Radniční restaurace. Tentokrát je docela plno, asi je čas oběda. Svíčková je docela obstojná a Adamovi i Lucii snad taky chutnalo. Ve Frenštátě žádný vhodný obchod nenacházíme, tak jedeme pár kilometrů do Nového Jičína. Prodejní "Galeria" je prostě vietnamská tržnice, tak pokračujeme do města. I v Novém Jičíně už jsme byli. Procházíme se po náměstí, kolem celého náměstí je podloubí s příjemným stínem. V jednom z obchodů se sportovním zbožím kupujeme boty pro Adama a já si taky kupuju nové sportovní sandály. Teplota už je zase přes třicet, tak si sedáme do kavárny na ledovou kávu a milkshake. Ve vedlejším informačním centru stahuju z wifiny aplikaci Nový Jičín pro android. Konečně, to, o čem jsem snil loni, že si člověk v infocentru stáhne do mobilu informace o městě, tady funguje. Není to sice úplně dokonalé, ale funguje. Aplikace se stáhne ve formě APK souboru, takže je nutno aplikaci na kartě najít a nainstalovat. Pro zkušenějšího uživatele to není problém, ostatní by určitě přivítali přímé nainstalování. Aplikace je výborně udělaná, informace jsou přímo propojeny s mapou a navigací, telefonními čísly apod. Super, jen tak dál.
Vracíme se k autu, nakupujeme nějaké potraviny a jedeme zpátky na chatu. Horko už je zase úmorné.
Sedíme v chatě a na terase a posloucháme muziku (Marsyas), pak posloucháme Čechurovy povídky o Sherlocku Holmesovi, to je studijní příprava na tábor. Nakonec koukáme na pár epizod Hvězdné brány a mažeme se ginem s tonikem. Lucie a Adam jdou spát a já zase zapisuju denní zážitky a poslouchám muziku (Z.Navarová, ASPM) na noťasu. Taky připravuju program na zítřek, chtěli bychom se podívat na místo tábora, kam Adam vyrazí příští úterý. Je to v sousední vsi, Kunčicích pod Ondřejníkem. Při té příležitosti bych chtěl vylézt na Skalku, což je převýšení asi pět set metrů a pak projít masiv Ondřejníku, to je asi tak dvanáct kilometrů. Ale zaslechl jsem v podpalubí nějaké náznaky vzpoury :-) . Uvidíme, taky nevím, co moje koleno. Sice si ho natírám, ale cesta ze schodů bolela, nahoru to bylo dobrý.
úterý 3. července 2012
počasí: 31°C skoro jasno
ujeto autem: 15km
program: výlet = Kunčice p. O. - modrá - Pod Skalkou - modrá - Ondřejník - zelená - Kunčice p. O. = 14km
turistické známky: 721 Čeladná
923 Kunčice pod Ondřejníkem
Vstáváme zase kolem deváté. Ráno je docela příjemně, zatím není žádné vedro. Po snídani se trochu probouzíme na sedačce, a kolem desáté se začínáme balit na cestu. Nejdřív jedeme do Kunčic kouknout na areál tábora, kam Adam vyrazí příští týden. Je to vcelku běžný areál s chatkami, budovou a bazénem.
V Kunčicích hledáme modrou značku a zastavujeme pod kopcem. Tyčí se před námi docela strmě. Na dvou a půl kilometrech má převýšení asi pět set metrů, takže krpál. Zatím ještě pořád není vedro, ale teplo už je slušné. Zapínáme GPS trackery a pomalu se vydáváme na cestu. Kousek jdeme po silnici a pak procházíme chatovou kolonií. Po pár minutách z nás stříká pot všemi póry a vymývá pracně vetřenou padesátku na ochranu proti sluníčku. Tak jdeme krok za krokem a minutu za minutou. Naštěstí cesta vede lesem, takže nejdeme přímo na sluníčku. Asi po třičtvrtě hodině jsme se vyhrabali na rozcestí pod Skalkou, vrcholem masivu. Ušli jsme jeden a půl kilometru a zdolali převýšení asi třistapadesát metrů. Na vrchol ale pořád zbývá kilometr. Na rozcestí potkáváme skupinku ve stejném složení, rodiče s teenagerem, neohroženě se vydávají do kopce. V obavě, že nahoru sice vylezeme, ale už nebudeme schopní pokračovat dál, se vydáváme jenom do mírného kopce naučné stezky. Na Skalku prostě nevylezeme. Postupně trochu vychládáme, lesní cesta vede poměrně příjemně traverzem kopce. Navíc v hustém lese, takže ve stínu. Občas máme výhled na protější kopce, Radhošť, Kněhyni a Lysou horu. Po asi pěti kilometrech se obracíme a o něco nižším traverzem se vracíme zase do Kunčic. Tady už je les řidší a začíná být pěkné vedro. Navíc jdeme víceméně po asfaltce, což není příliš příjemné. Zase asi po pěti kilometrech scházíme do Kunčic. Ve vesnici je vedro úděsné. Vracíme se po čtrnácti ušlapaných kilometrech a třech a půl hodinách cesty. Sedáme do rozpáleného auta a jedeme do hospody Na Maraláku, kde jsme končili i minulý výlet. Hned na úvod vypiju litr džusu a pak pomalu obědváme. Na závěr frapé a můžeme se vrátit na chatu. Už je půl páté, a jestliže jsme ještě na kopci měli chuť si večer jít zaplavat do bazénu, teď sedíme pod stromem ve stínu a nikomu se nechce ani hnout. Navíc je půl páté a plave se do šesti, museli bychom vyrazit hned. Necháme to na jindy. Puchýřů je jen o málo víc než minule, koleno při sestupu vydrželo, snad i díky natírání Ibalginem. Ale je mi jasné, po loňské zkušenosti a letošním potvrzení, že dny velké turistiky už mám za sebou. Čtvrteční cesta na Lysou horu s devítisetmetrovým převýšením a asi osmnácti kilometry délky se mi už nejeví jako reálná. Zbývají už jenom kratší výlety.
Střídáme se ve sprše, vlažná voda je zázrak. Pak odpočíváme na sedačce a na terase. Zase si pouštíme pár dílů Hvězdné brány. Lucie a Adam jdou spát a já zase sedím u noťasu a píšu a poslouchám muziku (Poutníci, Druhá tráva).
Zítra bychom chtěli trochu adrenalinovější den, nejdřív návštěvu Tarzánie, lanového parku, a potom sjet Pustevny na koloběžkách. Pokud nebude pršet, na noc se zatahuje, okolní kopce nejsou přes mraky vidět.
středa 4. července 2012
počasí: 29°C polojasno občas prší
ujeto autem: 17km
program: Tarzánie, koloběžky
Vstáváme po osmé a chvilku si čteme. Od rána je skoro zataženo a docela příjemně. Sedíme v obýváku a čteme si. Kolem půl desáté se začínáme zvedat a jedeme do Trojanovic. Je to jenom kousek, v deset už jsme na místě. Začíná trochu pršet, ale je to jen jeden malý mrak a za chvilku přestává. To už se ale vážeme do sedáků v lanovém parku. Je ještě poměrně brzo, a tak tady zatím není moc lidí. Z pěti možných tratí rovnou vylučujeme dětskou a juniorskou, na černou, nejobtížnější si raději netroufáme (navíc Adam je malý, nutnost je minimálně 165cm). Žlutá se nám zdá moc měkká a tak jdeme na zelenou, čtvrtou ve stupnici obtížnosti. Krátké školení nám připomíná zásady, které už dobře známe z brněnského Jungle Parku. V Brně jsem ovšem šel před třicet překážek, tady je jich až čtyřicet tři, uvidíme. Na lana se vážeme před skupinkou teenagerů, snad je nebudeme moc brzdit. Úvod je jednoduchý, rychlé sklouznutí, přechod po lávce a nepříliš jisté balancování na ocelovém laně. Pak už to jde jedna za druhou, relativně jednoduchá pavučina, klády upevněné i volně visící, zhoupnutí v sedě, žebříčky, nápis TARZANIE. Tady je to, co mám nejmíň rád. Písmeno I je upevněné nad hlavou na dvou lanech jako houpačka a taky se tak chová. Rozkyv je velký, a mám co dělat, abych ukrotil svých stopět kilo. Chvilka odpočinku a jdeme dál. Asi na patnáctce přichází první možnost zkrácení o pět překážek, ale jdeme delší trasu. Na jejím konci je takových houpaček z I asi patnáct a poprvé si nadávám, že jsem se na to měl vykašlat. Ale podařilo se, přešel jsem bez pádu. Teenagery za námi teda určitě nebrzdíme, na dvacítce už máme deset překážek náskok, navíc jim spadne slečna z překážky a visí tam jak pytel. Instruktor nese žebřík a spouští ji na zem. Za chvilku máme možnost si zkrátit trasu o deset překážek, ale už jsem se uklidnil, takže pokračujeme po delší trase. Zase jedny houpačky, ale už to nějak zvládám. Pot ze mě lije proudem, už jsme nahoře asi třičtvrtě hodiny a máme za sebou přes třicet překážek. Naivně si myslím, že mám za sebou to nejhorší. Ale pak to přichází. Překážka, která v Brně není a tak jsem netušil, jak je krutá. Přechod po sítí s přelezem z pravé strany na levou. Kdyby byla na začátku, rozhodně bych na ni měl víc sil. Teď už toho mám plné zuby a síti visím, jak zpocená nasraná moucha. Síť se vlní a skoro nejsem schopen po ní lézt. Nakonec jsem to nějak přelezl, ale rozhodně jsem měl chuť to vzdát a skočit dolů, nebyla moc vysoko. Protože jdu první a Adam za mnou, tak udávám tempo. Zatímco já se pohybuju stylem špatně upevněného žoku, Adam za mnou běhá jak pavouček, a než bych dal jeden okruh, už by mě dohnal podruhé. Naštěstí ti za námi jsou na tom stejně jako já, a i bez slečny mají pořád ztrátu nejmíň deseti překážek. Ale ještě nás čeká druhá síť. Navíc s příjezdem na kladce. Mazec. Tady pochopím, že je potřeba se do sítě opřít břichem, ale to zase vadí upevněná kladka. No, nakonec jsem ji taky zdolal, ale to už jsem opravdu dost vyčerpaný. Někde před čtyřicítkou je ještě jedna zkrácená trasa o tři překážky, a tu už teda využívám. Než se trochu vydýchám, Adam už je zase tady a tak pokračujeme. Lezeme přes kmeny zkřížené do X, tady se tak nějak posadím doprostřed zadkem dopředu a tvrdím, že tak budu sedět až do večera. Lucii se to ze země směje. Podaří se mi obrat, tak ještě dlouhý sjezd, krátký žebřík, poslední ocelové lano a sjezd dolů. Mám to za sebou. Hodinu a čtvrt ve vzduchu. Víc než půl kilometru. Totálně promočené triko, navíc od kůry a rzi, náhradní nemám, tak si převlékám aspoň mikinu. Svlékáme sedáky, lidí už je tady víc než dost, na překážkách začíná tlačenice. Jdeme na kofolu a ruce se mi klepou, že ji málem neudržím. Stálo to za tu námahu, ale příště až zas za rok, až trochu zapomenu.
Je právě poledne a tak si jdeme sednout na polévku. Zase začíná trochu pršet. Sníme polévku, a protože adrenalinovým zážitkům není konec, jedeme s Adamem lanovkou na Pustevny. Nikde žádná trička neprodávají, tak jsem pořád v mikině.
Půjčujeme si koloběžky a sjíždíme z kopce zpátky do Trojanovic. Koloběžky pěkně frčí, cesta je asfaltová, ale docela děravá. Naštěstí jsou díry a nejlepší trasa vyznačeny výraznou bílou barvou. Ale sletět ze svahu dolů by bylo pěkně o držku, je hodně prudký a tak se snažíme držet spíš na opačné straně silničky. Koloběžky nejsou tak stabilní jako kolo, a vyžadují víc opatrnosti a soustředění. Cestou předjíždíme jednu rodinku a za necelých dvacet minut jsme dole. Tady na nás čeká Lucie. Vracíme koloběžky a jdeme se najíst. Jsou dvě hodiny a po čtyřech hodinách zábavy nám trochu vyhládlo.
Po obědě jedeme nakoupit a ve čtyři hodiny jsme zpátky na chatě. Teprve teď se začínám trochu uklidňovat, akorát zítra k těm bolavým nohám přibudou bolavé ruce a břicho :-) . Od západu se blíží další bouřka. Prší docela prudce, dokonce s několika kroupami, ale větší bouřka se nám zase vyhýbá. Večer pokračujeme několika epizodami Hvězdné brány. Lucie a Adam jdou spát, tak si čtu, zapisuju zážitky a poslouchám muziku (M.Prokop, L.Pospíšil, K.Plíhal, Paleček+Janík).
Na zítřek jsem plánoval výlet na Lysou horu, ale ten vzdávám. Spíš budeme odpočívat, zkusíme si zajezdit na motokárách. Měl jsme v plánu zkusit si zastřílet na laserové střelnici v hotelu Troyer, ale prostředí mě moc nenadchlo. Je to hotel spíš pro bohaté, tak se na to vykašlem. Navíc za tu cenu (600) si můžeme dát pět jízd na motokáře, to je víc než půl hodiny :-) .
čtvrtek 5. července 2012
počasí: 31°C jasno
ujeto autem: 55km
program: Ostravice, Frýdlant nad Ostravicí
Vstáváme před desátou. Po snídani si chvilku čtu, ale pak si jdu trochu narovnat záda z včerejšího lezení a kupodivu zase usnu. Probouzím se o půl druhé. Asi se už tělo potřebovalo po těch čtyřech dnech nezvyklého pohybu a aktivit zregenerovat. Dvanáct hodin jsem spal naposledy asi loni po táboře. Adam s Lucií si prý četli, Adam hrál Minecraft, a chodili kontrolovat, jestli ještě dýchám. No nic, máme hlad, tak vyjíždíme na oběd. V předem vybrané hospodě Na Maraláku je plno, mají tu nějakou oslavu. Tak jedeme dál. Je zase příšerné vedro, motokáry necháváme na zítřek. Jedeme do Čeladné, obědváme v Zájezdním hostinci Kněhyně. Oběd by snad mohl být i dobrý, kdyby nebyl přesolený. No nic, pokračujeme do Ostravice. Zastavujeme u Informačního centra, abychom se o městečku něco dozvěděli. Bohužel zavřeno. Jedeme do Frýdlantu nad Ostravicí. Vedro, všude mrtvo, Informační centrum zavřené. Doprdele, tomu říkám podpora cestovního ruchu po česku. Jak je možné, že všechny informační centra mají zavřeno především o víkendech a prázdninách? Kdy teda jezdí lidi na výlety? V pracovní dny mezi devátou a čtvrtou? Chápu, že mají zavřeno o víkendech v lednu a únoru, ale o letních prázdninách? Copak při dnešní snad desetiprocentní nezaměstnanosti je problém najít někoho, kdo si tam sedne o víkendu? Nebo důchodce či student na brigádu? Děs. Ostrý kontrast proti tomu, co Lucie s Adamem zažili před měsícem ve Francii. Jenom podle turistických známek víme, že někde tady má být na letišti umístěna Letka Valašského království, ale jen tak, podle jediné směrovky letiště nenajdeme. Vracíme se zpátky. Na Maraláku pořád plno, takže se ani nestavujeme na zmrzlinu. Prostě den blbec. Jak nám všechno vycházelo čtyři dny, tak dneska nic. Gratulujeme Beskydskému regionu k podpoře turistického ruchu, ale dobře víme, že až na vyjímky je to v celé České republice stejné. Nakonec, kdyby to všude fungovalo jako v Novém Jičíně (viz výše), tak ani žádná TIC nejsou potřeba, ale to je z říše fantazie.
Na chatu se vracíme po páté, v příšerném vedru stíháme akorát doplňovat tekutiny. Dokonce i plavecký bazén má dneska zavřeno a o aquaparku raději ani neuvažujeme, tam bude dneska narváno. Čteme si a pak si jako již tradičně pouštíme pád dílů Hvězdné brány. Venku se zase zatáhlo a kolem se začíná blýskat. Před spaním poslouchám muziku (Nerez, Šafrán) a zapisuju dnešní zážitky.
pátek 6. července 2012
počasí: 34°C jasno večer zataženo bouřka
ujeto autem: 18km
program: plavání, motokáry
Vstávám o půl desáté, Adam se probouzí až o půl jedenácté. Ráno si čteme a čekáme na dnešní pekelné vedro. Už když vstávám, je třicet stupňů a v poledne ukazuje teploměr třicet čtyři. No, nějaká vycházka vůbec nepřipadá v úvahu. Někdy po jedné nás vyžene hlad nasednout do rozpáleného auta a vyjet do Frenštátu na oběd. Jdeme zase do Radniční restaurace, vaří tady moc dobře. Po obědě se jdeme vykoupat do krytého bazénu. Aquaparky moc nemusíme, navíc tam určitě bude víc plno. Bazén je celkem malý, pět drah, pětadvacet metrů. Je rozdělený na dvě půlky, pro normální koupání a dvě dráhy pro kondiční plavání. Nejdřív se ve vodě trochu plácáme, po půlhodině jdeme na chvilku ven. Druhou půlhodinu pak plaveme. Zvládnu dvacet bazénů a to mi úplně stačí. Ještě se chvilku vydýcháváme, a pak jdeme pryč. Je asi půl páté a jedeme konečně na ty motokáry. Je to kousek za městem na velkém parkovišti. Dráha má asi sedmsetdvacet metrů, je tedy docela dlouhá. Když přicházíme, docela to tady žije. Teda jsou tady asi tři rodiny s dětmi. Děti ale mají smůlu, dětská motokára je rozbitá. Zůstává asi šest nebo sedm pro dospělé. V těch jezdí tatínci a potomky vozí na klíně. Platím dvě jízdy pro mě a pro Adama, na trati můžeme být čtrnáct minut. Adam už není dítě a může jet na velké motokáře, jsou to dvoustovky Hondy. Navlékáme si přilby a sedáme do strojů. To není úplně jednoduché, sedačka je dost úzká a tak mám problém se do ní poskládat, nakonec se mi to jaksi povede. Volant, pravý pedál plyn, levý brzda. To je všechno, co potřebujeme vědět. Volant jde dost ztuha, do zatáčky se musí pořádně zatáhnout, nemá to žádný posilovač řízení. Vyjíždím před Adamem, a trochu se seznamuju s řízením. Zatím kolem mě profrčí tatínci poslední kolo a tak máme trať volnou. První kolo dvě jsou na oťukání, pak už se snažím zrychlovat. Během těch asi šesti nebo sedmi kol prvního "stintu" Adama dojedu. Obsluha mu ale ukázala, aby dojel do boxů, tak ukazuju, že máme zaplacenou ještě jednu jízdu a rovnou pokračuju. Adam hned za mnou. To už ale přišly další rodiny a taky si sedají do kár. Tentokrát jsou to kupodivu dvě maminy.
Už v prvním kole se za jednu zařazuju a na čekám na vhodnou příležitost k předjetí. Trať je docela úzká, místa k bezpečnému předjetí jsou tři. První se drží pořád uprostřed, ale nakonec se předjížděcí manévr povede. Nerad bych někoho sestřelil z tratě. Adam se drží hned za mnou. Druhá nám sama uvolňuje cestu, a tak zase můžeme naplno. To už Adamovi zase ujíždím. Je to absolutní paráda. Nájezd do zatáčky, přibrzdit, na výjezdu přidat plyn, prosmýknout se šikanou, nájezd, přibrzdit, přidat plyn... Super, super.
Za chvilku zase vidím ceduli poslední kolo. No, mohl jsem zaplatit tři jízdy, to bylo tak akorát. Zajíždím do boxů, sundávám přilbu, kolem proje`e Adam, ještě na trati. Nějak si nevšiml, že už končíme. A v dalším zase nepochopil signál, že má zatočit na konci cílové rovinky. Tak si dal dvě kola navíc. Rychle mu ukazuju, aby už skončil. Naštěstí není takový nával, takže je to v pohodě. Oba dva končíme zpocení, já navíc s trochu spáleným loktem od horkého motoru. Jsem prostě moc velký. Bílé tričko špinavé, snad od kapek oleje. Ale dokonale šťastní, hubu od ucha k uchu. Paní z obsluhy si Adama pochvaluje, jak jezdil pěkně slušně. Kdyby tak jezdili všichni, neměli by rozbité motokáry.
Nasedáme do auta a to řízení se mi zdá nějaké divné. Moc měkké, auto skoro nereaguje na zatočení volantu, děsně líné, pořádně to nejede. Musím se trochu uklidnit, Lucie mě upozorňuje, že jedu v obci osmdesát.
Ještě jedeme na koupit a pak se vracíme zase na chatu. Je asi čtvrt na sedm. Chvilku posloucháme muziku (Písně dlouhejch cest, Hold Johnnymu Cashovi) a pak nás čeká zase pár dílů Hvězdné brány. Lucie a Adam jdou spát, já zase zapisuju dnešní zážitky a poslouchám bouřku. Dneska nás asi nemine, blýská se a hřmí všude kolem nás. A začíná i pršet. Ale nakonec se nám bouřka víceméně vyhýbá.
sobota 7. července 2012
počasí: 34°C jasno
ujeto autem: 161km
Vstáváme v osm. Balíme se, trochu uklízíme a čekáme, až přijede majitel převzít chatu. O půl jedné volám, kde jsou. Nestíhají to, tak zamykáme, schováváme klíče a jedeme domů. Je zase hrozné vedro. Před třetí se stavujeme v KFC na Rohlence na oběd a o půl čtvrté jsme doma.
2025 ©