Sono Centrum, 20h
Nevypadá to na moc velkou návštěvu, lidí je v Sonu docela poskrovnu, nakonec se nás sešlo asi sto dvacet. Sono má pro muziku dokonalé podmínky, hlavně zvuk je tady naprosto dokonalý. Silný, vibruje celým tělem, a přesto není přeřvaný a po koncertě člověku nehučí v uších. Na rozdíl od Flédy, po jejíž návštěvě obvykle dva dny neslyším.
LizZard
Mathieu Ricou - vocals, guitar
William Knox - bass
Katy Elwell - drums
Ve čtvrt na devět nastupují LizZard, kapela z Francie. Od prvních tónů je mi jasné, že tohle je skvělá muzika. Tak jak mě moc nezaujali Grave Pleasures na Killing Joke, a Godsticks na Pineapple Thief jsem odzíval, tohle je něco jiného. Dva kluci na kytaru a basu a holka za bicíma (hraje na Mastelottovu soupravu). A hraje na ni fakt skvěle, není to žádná tupá mlátička. Výborně se doplňuje s baskytarou, baskytaristovi ruka po hmatníku lítá jak vlaštovka. Fakt je, že dneska jsou všichni muzikanti výborní instrumentalisti a svoje nástroje ovládají dokonale. Kytarista je taky vynikající. Střídá krátké vyhrávky, riffy a krátká sóla. Pomocí jakési mašinky občas kousek partu nahraje a pak ho nechá opakovat a hraje k tomu něco jiného - aspoň mi to tak připadalo. Muzika je hodně pestrá, od pomalejších artovějších pasáží až k divočině jak od Queens Of The Stone Age. Moc se mi to líbí. Navíc kapela ukazuje, že ji hraní fakt baví, dobře komunikuje a taky se dočká dobrých reakcí publika. Tahle kapela už určitě support dělat nemusí. Končí o půl desáté po jednou přídavku.
O.R.k.
Lorenzo Esposito Fornasari - vocals, keyboard
Carmelo Pipitone - acoustic guitars
Colin Edwin - bass
Pat Mastelotto - drums
Před desátou nastupují hlavní hvězdy. Začínají s písničkami z prvního alba, které se mi nezdá úplně dobré. Po té smršti předkapely se taky zdá, že se rozjíždí trochu pomaleji. Až pátý kousek je z alba druhého, to je výborné a taky už si publikum zvyklo na trochu odlišnou muziku a koncert se parádně rozjíždí. Muzika je hodně postavená na bicích největší hvězdy Pata Mastelotta, ne snad, že se moc sólovalo, ale bicí jsou prostě výraznější, než u jiných kapel. Colin Edvin s basou stojí trochu v pozadí. O to zajímavější je projev Carmela Pipitoneho, střídá dvě akustické! kytary, na které vytváří neuvěřitelné zvuky. A poskakuje u toho jak skřítek. To je podívaná. Lorenzo Fornasari prostě jen zpívá, občas vyleze z hradby kláves a běhá po pódiu jen s mikrofonem. Mezi písničkami mluví Mastelotto, asi si potřebuje trochu oddechnout, je poněkud zadýchaný. Ale to se nedivím, takové bubnování je fakt fyzicky náročné. Kapela hraje se dvěma přídavky skoro hodinu a půl.
Po koncertě prodávají muzikanti CD a trička, podepisují se a baví se s fanoušky. Dneska se mi to moc líbilo, vůbec nelituju, že jsem nejel s partou do sklepa. Odcházím o půl dvanácté, venku sněží, domů ale jdu pěšky.
Setlist (z koncertu v Mnichově, myslím, že v Brně to bylo stejné)
1. (Unknown)
2. Breakdown
3. No Need
4. Funfair
5. Searching For The Code
6. Collapsing Hopes
7. Till The Sunrise Comes
8. Heaven Proof House
9. Scarlet Water
10. Jellyfish
11. Too Numb
12. Dirty Rain
13. Pyre
Encore:
14. Capture Or Reveal
15. I'm Afraid of Americans (David Bowie cover)
výběr z youtube.com (klipů je tam samozřejmě víc)
LizZard - Singularity
https://www.youtube.com/watch?v=fUsD8wBf1FI&list=RDMMfUsD8wBf1FI
LizZard - The Roots Within - Katy Elwell drums
https://www.youtube.com/watch?v=TptCGeqAjU8
O.R.k. - Collapsing Hopes
https://www.youtube.com/watch?v=3zXCXNH3dIA&list=RDMMfUsD8wBf1FI&index=13
2025 ©