Letošní Kinofest byl krátký, jen víkend bez přidaných dní svátků či dovolených, a utekl jak voda. Takže jsem ani moc filmů neviděl.
Toy Story 3: Příběh hraček
***
Rodinný film vyzdvihující klasické společenské hodnoty, hlavně tedy přátelství. Naštěstí je opět udělaný docela inteligentně, takže dobré poselství z filmu příliš netrčí. I když ve třetím díle je přece jen už trošku ohrané. Myslím si, že filmu Vzhůru do oblak se ale nevyrovná.
Superhrdina
*
Superblbost, skoro bych řekl kokotina. Parodie na komiksy (Spider-man, Batman, X-Men). Podobné filmy opravdu moc rád nemám, a na tomhle není nic, co by mě přesvědčilo o opaku. Na další Galaxy Quest (výtečná parodie na Star Trek) marně čekáme.
Počátek
*****
Tak na tenhle film jsem byl velmi zvědavý a rozhodně mě nezklamal. Naopak, byl to nejlepší film, co jsem viděl od District 9. Podobné filmy pracující s různými úrovněmi reality mám moc rád (Matrix, Výplata, Zvláštní dny). Prolínání reality a čtyř úrovní snů a jejich vzájemné ovlivňování bylo promyšlené, dobře natočené a myslím, že se zrodila další filmová legenda.
Hanebný pancharti
****
Druhá světová válka zasazená do americko-mexického pomezí ve druhé polovině devatenáctého století? Válečný film natočený jako western? Včetně přestřelky v saloonu a sklapování? Je to možné? Je. Film o úspěšné likvidaci nejvyšších politických představitelů Třetí říše v malém pařížském kině. O historický film rozhodně nejde, spíš o jakousi střelenou alternativní historii (něco jako Zítra vstanu a opařím se čajem).
Zelená zóna
****
A tohle je naopak film vycházející ze reality a zřejmě se jí držící (nakolik to tedy můžu posoudit). Drama vojáka, snažícího se udělat dobrou věc ve světě, kde nikdo nic dobrého nedělá ani neočekává. Docela se mi to líbilo, stejně jako podobné filmy Černý jestřáb sestřelen nebo Království. Akorát bych omezil používání ruční kamery ve chvíli, kdy se nic neděje a akorát se mluví. Přece jenom nepatřím ke klipové generaci a mám rád, když se kamera na chvilku ustálí.
Moji přátelé 2
***
Starší italská komedie, v níž si postarší pánové dělají legraci sami ze sebe a ze světa kolem. Nicméně občas zamrazí, když humor přesáhne k tématům, jako je smrt nebo nemohoucnost.
----------
Tábor El Paso
Tahle vzpomínka na letošní tábor se samozřejmě nedá hodnotit objektivně. Zvlášť když jsem s ní strávil čtyři hodiny při přehrávání do compu, třicet hodin při stříhání a sedm hodin rendrování. Vyházet ze čtyřhodinoveho záznamu dvě a půl hodiny bylo dost hrozný. Takže nakonec jsem obětoval hodně scén z běžného táborového života a nechal hlavně příběhové a kostýmované scény.
Vlastně jsme jenom viděli, že jsme na tom letošním táboře opravdu byli. Myslím si, že tábor máme zatím v živé paměti. Hodnota tohoto dokumentu totiž vzrůstá časem. A předpokládám, že až děti odrostou, a budou mít případně vlastní děti, mnohý z nás zamáčkne slzu při vzpomínce na léto roku 2010.
2025 ©